V poslední době se hodně často diskutuje o výrobě energie z takzvaných obnovitelných zdrojů. Myslí se tím obvykle sluneční, větrná a vodní energie. Její výroba má mít menší dopady na životní prostředí než spalování fosilních paliv. Mnoho lidí v nich vidí cestu budoucnosti. Tak jednoduché to však není.
Co platí o veškerých obnovitelných zdrojích je, že nikdy nejsou stabilní. Slunce nesvítí každý den, hladina vody v řekách kolísá v závislosti na srážkách i na roční době, vítr také nevane neustále stejným směrem a stejnou rychlostí. Proto jsou méně spolehlivé než fosilní zdroje. Probereme si jeden zdroj po druhém.
Vodních elektráren existuje několik druhů. U nás jsou využitelné prakticky pouze průtokové, kdy tekoucí vodní proud roztáčí turbíny a tím vyrábí elektřinu. I zde jsou však negativa. Prvním z nich je nutnost vybudovat spád, aby se zajistila dostatečná rychlost a množství průtoku vody. To ale může představovat překážku pro putující vodní živočichy, například ryby snažící se dostat na svá trdliště. Ještě větší překážku, až životu nebezpečnou, představují potom samotné turbíny. Ano, budují se například rybí přechody, tedy cesty, které rybám umožní cestovat řekou bezpečně. To jsou však další náklady. Další otázkou potom je, jaký má celá stavba dopad na své okolí. Obvykle je nutné vybudovat alespoň malou přehradu, aby se zajistila zásoba vody pro stav sucha. To samozřejmě mění rychlost i teplotu proudící vody, což může být až život ohrožující faktor pro některé druhy vodních živočichů.
Solární elektrárny fungujíc principu výroby energie přeměnou tepelného slunečního záření. Pokud tedy na kolektor nedopadají sluneční paprsky, nefunguje. Zde je, alespoň v našich podmínkách, problémem nízká účinnost. Pro výrobu dostatku elektřiny jsou zapotřebí celá pole pokrytá slunečními kolektory. Tato pole jsou často na úrodné půdě, která by mohla být využita například pro zemědělství. Problémem je také nutnost udržovat povrch kolektoru neustále čistý, neboť pouze tak se zaručí plná účinnost. Je tedy zapotřebí častá údržba.
Větrné turbíny vyrábějí elektřinu přeměnou kinetické energie větru, která roztáčí vrtuli a tedy i turbínu. Zde je hlavním problémem nutnost přiměřené rychlosti a směru větru. Tyto elektrárny totiž nefungují nejen za bezvětří, ale také za příliš silného větru. Dalším problémem je jejich hlučnost, která vadí nejen lidem, ale ztěžuje i orientaci jiným živočichům. Představuje také nebezpečí pro ptáky, kteří mohou vlétnout mezi lopatky. Zapomenout nesmíme ani na to, že podobně jako u slunečních kolektorů, i turbín je potřeba velké množství. Opět se tedy musí počítat se záborem půdy.
Jaká je tedy v současné době ekologicky nejšetrnější energie? Jádro. Neznečišťuje prostředí jako elektrárny na fosilní paliva a zároveň zachovává jejich stabilitu. Navíc v poměru ke svému výkonu produkují minimum odpadu, který navíc může být v budoucnu využitelný. Pokud tedy chceme skutečně ekologický zdroj energie, měli bychom podporovat jaderné elektrárny.