Pondělí je možná nejméně oblíbený den v týdnu pro většinou školou povinných dětí a dospívajících a stejně tak i pro všechny pracující jedince. Proč tomu tak je?
Technicky vzato je to den jako každý jiný. Měli bychom ho vnímat jako nový začátek, začátek dalšího skvělého týdne, který nám přinese spoustu nových věcí a událostí, na které bychom se měli těšit. Takový start bychom měli očekávat s napětím a vlnou čerstvého optimismu. Přesto je pro většinu z nás spíše symbolem deprese, náročného prvního pracovního dne po víkendu, návratem do reality, koncem volného času a veškeré zábavy.
Nabízíme několik bodů k zamyšlení nad tím, v čem vlastně tkví negativismus spojený s blížícím se pondělním ránem. Pokud přijdeme na to, v čem je problém, možná se nám podaří rozklíčovat tuto etapu všech našich týdnů a jednou provždy k prvnímu dni v týdnu změnit postoj.
1. Konec volného času.
Trápí-li nás, že končí víkend, který jsme si užili po svém a nyní přichází drsná reality každodenního stereotypu, možná bychom měli přehodnotit, čím vyplňujeme své pracovní dny. Pokud nás nebaví práce, škola a nevidíme žádný smysl v pokračování jejího navštěvování, možná, že to není to pravé. Pokud je to možné, můžeme si upravit pracovní dobu nebo změnit typ úvazku.
2. Odeznívání kocoviny
V případě, že jsme během víkendu navštívili pár večírků, může být naše nelibost spojená s nedělí pouze dozvuk kocoviny, kterou proděláváme. I tehdy, když vás nebolí hlava a nemáte žaludek na vodě, můžete prožívat kocovinu v psychické rovině, morální kocovinu, nebo jiné nepříjemné psychické stavy. Kvůli nim je pak i příchod pondělí těžší než obvykle.
3. Nedělní neuróza
Typické psychické stavy, které můžete v neděli večer prožívat nemusí souviset s pondělkem, ale s touto diagnózou zvanou nedělní neuróza. Je to stav, ve kterém bilancujeme na konci týdne, přemýšlíme o tom, co se nám nepovedlo, co bychom chtěli změnit, občas můžeme pociťovat beznaděj nebo zoufalství nad naším životem. Tento smutek by měl odeznít tak nenápadně, jako přišel.