Pokud jste to tipovali na mobilní telefon, trefili jste se. Tato krabička provází člověka již od sedmnáctého století. Pravda, tehdy si ji mohli dovolit jen ti nejbohatší. Asi si nyní říkáte, že autor článku požil. Nepožil, autor si jen dělá legraci z článku, kde má na dost starém obraze mladá dívka v ruce malou modlitební knihu a „experti“ se domnívají, že je to mobil. Stejně jako na fotografii z první světové války. Někteří tomu věří a my je v tom necháme plavat. My se na tento přístroj mrkneme poněkud z jiné hladiny.
Někomu začínají tyto aparátky vadit a já se ani nedivím. Pokud si někdo k němu přikoupí reproduktor a pak dělá rambajs, zasloužil by do nosu. Ale pozor, nemůže za to ten mobil, ale ten člověk. Stejně jako když jej používá při rozhovoru, nebo při jiných nevhodných příležitostech.
Většina lidí na tohoto malého pomocníka začne nadávat, ale znova opakuji. Ta krabička za to nemůže.
Mobilní přístroj skutečně není nepřítelem člověka. Právě naopak. V nouzi může zachránit život. Všelijak nám pomáhá. Mi tedy ano. A to, že moji známí nadávají, že nejsem na mobilu k zastižení je jejich věc. Mobil používám, když musím a dobří známí vědí, kdy mi mohou volat a kdy mne zastihnou. Do soukromí mi tento přístroj však nesmí. Večer v pět hodin je nemilosrdně vypnut a rovněž o některých víkendech. Skutečně nestojím o to, aby mi uprostřed tichého lesa zvonil telefon. Ale se mnou musí kvůli fotkám.
Závěrem bych chtěl dodat, že je každého osobní věc, jak mobil bude používat. Zda jej nechá vyrušovat nebo vpadat do soukromého života. Ale pokud někdo neumí při rozhovoru „face to face“ zvednou mobil a říci, že nyní nemá čas a ozve se, tak u mne končí a může si jít po svých. Ten na druhé straně to jistě pochopí. A pokud ne, jeho věc.
Skutečně je třeba používat mobilní telefon s rozumem. Jinak můžete ztratit přátele. Což je ovšem škoda.