Málokteré téma je v poslední době především v létě tak skloňované, jakým je nedostatek vody. Pro Českou republiku je to velmi důležité téma, neboť je zcela závislá na dešťových srážkách. Ovšem nejedná se pouze o problém srážek. Důležitějším tématem by mělo být jak vodu v krajině zadržet.
Dnešní česká krajina mnoho vody nezadrží. Velké lány ztvrdlé půdy na polích nechají vodu odtéci, přičemž se jí vsákne jen malá část. Zbytek s sebou navíc odnese svrchní úrodnou vrstvu ornice, což nejenže ochuzuje zemi o živiny, ale přispívá i k znečištění vodních toků, do kterých se dostane. Dříve byly zásobárnou vody lesy, ovšem ty jsou dnes z valné části zdecimovány kůrovcovou kalamitou.
Jednou z možností, která se dříve hodně využívala, je stavba přehrad. Příkladem může být například Vltavská kaskáda. Tento způsob má své výhody i nevýhody. Výhodou je zadržený objem vody, připravený k okamžitému použití. Také je možné regulovat jednak průtok a jednak přesně víme, kolik vody je k dispozici. Přehrady zároveň mohou sloužit také jako místa k rekreaci. Jsou zde ale také problémy. Především většina vody není využita a téměř bez užitku se odpaří. Dalším problémem je nutnost údržby přehrad, stejně jako fakt, že tato voda je k dispozici prakticky pouze lidem.
Mnohem lepší řešení nabízí tzv. mokřady. Jedná se o plochy, které dokážou zadržet v půdě velké množství vody. Najdeme je například v Krušných horách. Je pravdou, že nejsou možná pro lidi tak atraktivní – vodu nelze tak snadno využít, a rozmokřená země se pro rekreaci také příliš nehodí – avšak z ekologického hlediska jde o jeden z nejlepších způsobů zadržení a konzervace vody. Důvodem je především to, že se voda ihned vrací do malého koloběhu a zůstává v přírodě.
Ve volné krajině, která je na většině území České republiky, jsou nejlepším řešením remízky, osamocené stromy či keříky. To se ovšem příliš nelíbí vlastníkům polí, neboť každý metr čtvereční, na kterém stojí strom či keř, je metr čtvereční na kterém nemohou sázet a mají tedy o to nižší úrodu. Dále je třeba mít na paměti, že by tyto přírodní prvky bylo nutné při jakékoliv práci na poli objíždět, což jde s těžkou technikou poměrně špatně. Pro ně je tedy ať to již vezmeme z jakéhokoliv úhlu výhodnější, pokud jejich pozemek budou tvořit opravdu „čistá“ pole bez čehokoliv, co by nějak bránilo setbě či jiné práci.
Cestou, jak z tohoto kruhu ven, jsou přísnější zákony na ochranu přírody s ohledem na hospodaření s vodou v krajině. Možností také je kompenzovat zemědělcům zisk, o který díky těmto prvkům přijdou, a to v takové výši, aby pro ně bylo výhodnější je tam nechat. Toto řešení však samozřejmě naráží na další a další problémy.
Voda v krajině je problém, který se týká každého z nás. Protože pokud se něco nezmění, je velmi pravděpodobné, že se Česká republika v dohledné budoucnosti změní prakticky v poušť.